Můj hostitel se mě jednou zeptal, zda-li můžu jíst paliva jídla. Nerozvážně jsem odpověděl, že samozřejmě, žiju přece v jihovýchodní Asii. Tak mě vzal na vyhlášený Jambong (původně čínská nudlová polévka, vařená s korejskými mořskými plody). Vyhlášený svou pálivostí.
Restaurace, do které mě vzal, je v Soulu, a vůbec v Koreji, známá tím, že podává nejpálivější Jambong, co existuje. Objevuje se pravidelně v různých televizních pořadech (předpokládám, že o trávení krys a ostřikování stromů před škůdci).
Restauraci bylo dost těžké najít, je to ten typ místa, co místní znají, turisté vyhledávají, ale málokdo ji opravdu najde. Uvnitř bylo místa asi tak pro 15 lidí, před restauraci stalo dalších 30. Když jsme se dostali na řadu, kuchař se zhrozil a mému korejskému průvodci důrazně připomněl, ať na mne dává pozor. Také nám řekl, že nesmíme sníst všechnu polévku, jinak se můžeme dostat do nemocnice. Já samozřejmě machroval, že normálně snídám čili papričky, takže mě nějaký Jambong nemůže rozházet.
Machrování mě přešlo už ve chvíli, kdy jsem viděl tváře ostatních stolovníků. Málokdo odcházel vzpřímeně. Všichni měli nakoupené krabice mléka. Rozdával jsem úsměvy na všechny strany a těšil jsem se, jak to všem korejcum natřu. Stále jsem si říkal, že to nemůže být o moc pálivější, než Jungle Curry, co jsem měl týden před tím v Thajsku.
Bylo. Pocitově asi jako jíst rozžhavený štěrk s žiletkami. První půl litr mléka padl po prvních třech lžících. Po chvíli jsem přestal rozeznávat jednotlivé chutě. Po dalších několika soustech jsem přestal rozeznávat zvuky a barvy a vůbec celá realita se soustředila na krabici mléka přede mnou. Podíval jsem se směrem, kde jsem tušil svého korejského průvodce - nebyl na tom o moc lépe. Byl zpocený asi jako po návštěvě sauny.
Každý, kdo vycházel ven, vypadal jako po noci strávené pitím okeny. Lídé se podpírali, některé ženy se jen ztěžka přidržovaly svých partnerů. Všude po ulici se válely krabice od mléka. Lídě nezvraceli jen ze strachu, že by to všechno pocítili znovu.
Břicho nás oba pálilo ještě druhý den. Nechápu, že se ta restaurace může uživit. Asi je to tím, že tam ještě hodně lidí nebylo...
Žádné komentáře:
Okomentovat