Jel jsem na pracovní schůzku někam na okraj Kuala Lumpur. Když schůzka skončila, poprosil jsem recepční, ať mi zavolá taxi. Asi po hodině marného čekání a několika dalších telefonátech jsem usoudil, že taxi nepřijede, a šel jsem si tedy chytit nějaké na ulici. Bohužel jsem byl v místě, kde jsou taxíky vzácné a tak jsem čekal a čekal...
Po další asi půl hodině jsem konečně na křižovatce zahlédl taxi. Z dálky nebylo vidět, jestli je prázdné, protože celé přední sklo bylo polepené samolepkami jako "Castrol" a boční okna byla zatmavená až na malý kousek u zrcátek. Auto bylo celkově v hrozném stavu, ale už se mi nechtělo dát čekat. Mávl jsem na něj, řidič zastavil. V taxíku seděli tři lidé. Řidič, mohlo mu být tak 25, vedle něj muž, tipl bych 50 let, a na zadní sedačce stará paní neurčitého věku, 60 - 120. Všichni Indové. Už jsem se chtěl omluvit a vrátit se na stanoviště na křižovatce, ale řidič řekl: "Iz o-kej, Iz o-kej!" Tak jsme jeli.
Řekl jsem taxikáři, kam chci jet: "Cyberjaya" (Ano, malajsijci mají smysl pro patos, v podstatě to znamená Kyber - úspěch). Muž na sedadle spolujezdce se podíval na řidiče a v tamilštině se ho na něco zeptal. Pak se chvíli bavili, zaslechl jsem jak několikrát řekli: "Cyberjaya". Trvalo to asi pět minut, pak se otočili na stařenku vedle mě. Chvíli bylo ticho, stařenka přikývla a řidič mi potvrdil, že mě teda odveze domů. To už jsme v podstatě byli na dálnici z KL, kde jsem předtím nikdy nebyl. Naštěstí to aspoň bylo správným směrem.
Celou cestu pak bylo ticho. Přesněji nikdo nemluvil, protože taxík strašně hučel a do toho se ozývalo rytmické klapání víka kufru, kterému evidetně chyběl zámek. Občas jsem risknul pohled na stařenku, ta se vždycky otočila na mě, nuceně se usmála a přikývla.
Metr v taxíku, jak je zvykem u Indických taxikářů, neběžel. Bylo mi to jedno, protože tuhle cestu stejně platila firma. Když jsme dojeli do cíle, řekl jsem mu, že potřebuju účtenku. Taxikář si řekl o 60 ringgitů a do ruky mi vrazil prázdný paragon. Nakonec se se mnou všichni tři s úsměvy rozloučili, muž na sedadle spolujezdce mi podal ruku, tak jsem se s nimi taky rozloučil a šel domů.
