neděle 24. července 2011

Korejská kuchyně

Můj hostitel se mě jednou zeptal, zda-li můžu jíst paliva jídla. Nerozvážně jsem odpověděl, že samozřejmě, žiju přece v jihovýchodní Asii. Tak mě vzal na vyhlášený Jambong (původně čínská nudlová polévka, vařená s korejskými mořskými plody). Vyhlášený svou pálivostí.

Restaurace, do které mě vzal, je v Soulu, a vůbec v Koreji, známá tím, že podává nejpálivější Jambong, co existuje. Objevuje se pravidelně v různých televizních pořadech (předpokládám, že o trávení krys a ostřikování stromů před škůdci).

Restauraci bylo dost těžké najít, je to ten typ místa, co místní znají, turisté vyhledávají, ale málokdo ji opravdu najde. Uvnitř bylo místa asi tak pro 15 lidí, před restauraci stalo dalších 30. Když jsme se dostali na řadu, kuchař se zhrozil a mému korejskému průvodci důrazně připomněl, ať na mne dává pozor. Také nám řekl, že nesmíme sníst všechnu polévku, jinak se můžeme dostat do nemocnice. Já samozřejmě machroval, že normálně snídám čili papričky, takže mě nějaký Jambong nemůže rozházet.

Machrování mě přešlo už ve chvíli, kdy jsem viděl tváře ostatních stolovníků. Málokdo odcházel vzpřímeně. Všichni měli nakoupené krabice mléka. Rozdával jsem úsměvy na všechny strany a těšil jsem se, jak to všem korejcum natřu. Stále jsem si říkal, že to nemůže být o moc pálivější, než Jungle Curry, co jsem měl týden před tím v Thajsku.

Bylo. Pocitově asi jako jíst rozžhavený štěrk s žiletkami. První půl litr mléka padl po prvních třech lžících. Po chvíli jsem přestal rozeznávat jednotlivé chutě. Po dalších několika soustech jsem přestal rozeznávat zvuky a barvy a vůbec celá realita se soustředila na krabici mléka přede mnou. Podíval jsem se směrem, kde jsem tušil svého korejského průvodce - nebyl na tom o moc lépe. Byl zpocený asi jako po návštěvě sauny.

Každý, kdo vycházel ven, vypadal jako po noci strávené pitím okeny. Lídé se podpírali, některé ženy se jen ztěžka přidržovaly svých partnerů. Všude po ulici se válely krabice od mléka. Lídě nezvraceli jen ze strachu, že by to všechno pocítili znovu.

Břicho nás oba pálilo ještě druhý den. Nechápu, že se ta restaurace může uživit. Asi je to tím, že tam ještě hodně lidí nebylo...

sobota 23. července 2011

Zážitková turistika v Jižní Koreji

Tak jsem se zajel podívat do Jižní Koreje. Je tu moc pěkně. Vypadá to tu asi jako kdyby Československo v roce 1987 obsadili asiaté a postavili pár nových budov. Cítím se tu skoro jako doma, mezi těmi všemi paneláky. Na dnešek jsem neměl zajištěny žádný nocleh, tak jsem si řekl, že zkusím přespat v tradičních korejských lázních jimjilbang. Zašel jsem do vyhlášených Dragonhill Spa v Soulu a po shlédnutí ceníku objednal lákavý balíček obsahující spoustu úžasné znějících procedur jako Body Scrub, Oil Acupressure Massage apod.

Korejské lázně jsou rozděleny na mužskou a ženskou část. Takže jsem si sudnal boty u první skříňky, vyjel výtahem do mužské převlékárny, oděl se do roucha Adamova, zašel do sprchy a při lázní v 43st vodě se těšil na svůj body scrub.

Hned ve sprše mě odchytil takový malý asiat, co vypadal jako holý orangutan, že prý je můj masér. Pod kůži neměl žádný tuk, jen takové ty malé, ale tuhé a vypracované svaly. Ruce měl asi dvakrát delší než nohy a já začínal tušit podraz.

Body scrub se tu provádí tak, že si orangutan obalí ruku šmirglem hodí s člověkem na koženkový stůl, polije ho teplou vodou a jede. A to jakože úplně všude. Ano, i tam.

Dva místní orangutani si se mnou chtěli povídat (Czekko sokkeru prayeru, Sevchenko!), ale já se soutredil hlavně na to, abych neřval bolesti. Veškerá chuť na nějakou konverzaci mě přešla, když jeden z nich ve chvíli, kdy mi brousil pytlík prohlásil "You are berry handsome"

Když jsem konečně přežil scrub, doufal jsem, že na masáž mě pošlou k nějaké křehké korejce, co už mě jen natře olejem a půjdu spát. Chyba lávky, všechno to ostatní taky provádí orangutan. Namazal si klouby olejem a já poznal vyšší level thajské masáže... Příště si asi objednám nějakou kosmetiku pro ženy.

Akupresurní masáž se skládala hlavě z toho, že mi každou chvíli zaryl loket někam pod lopatku. Chvíli se mnou na koženkovém lehátku různé točil, kroutil se mnou a já jen počítal kolikrát mi lupne v kloubech.

Když mi zaryl loket do slabin, už jsem to nevydržel a zařval. Orangutan pochopil a přidal na intenzitě.

Zbytek procedur už si nějak nepamatuju, mám pocit, že jsem při akupresuře hlavy a masáží obličeje usnul vyčerpáním. Probudil jsem se ve chvíli, kdy jsem měl zkrocenou ruku za zády, nohu přes nohu a lupalo mi v kříži.

Po procedurách jsem se cítil jako znovuzrozený. Aspoň myslím, že takhle nějak se musí cítit to chudák dítě, když ho z tepla a příjemného příšeří vytáhnou na studený a hlučný svět a praští po prdeli.